Ačkoli se první zmínky o městě Luby datují do 12. století, zmínky o hudebním průmyslu a výuce hry na hudební nástroje přišly mnohem později. Rozvoj města dokumentuje i počet obyvatel, kteří zde žili a pracovali. V roce 1890 jsou Luby se svými 3639 obyvateli druhým největším městem na Chebsku. Dle dochovaných údajů bylo v roce 1897 zaměstnáno přes 1200 osob výrobou hudebních nástrojů. Tato pro Luby dodnes tradiční výroba zaměstnávala většinu místních obyvatel ať již samotnou stavbou hudebních nástrojů, či jen částí hudebních nástrojů (např. houslové krky), zhotovováním přířezů, součástek, strun apod.
Další rozvoj a prostory si také vyžadovalo hudební vyučování, které zpočátku probíhalo v soukromých domech a později, od roku 1882, v budově nové radnice. Rozšiřující se výuka a neuspokojivé prostory městské zastupitelstvo vyřešilo velkoryse a důstojně. V září 1910 bylo velkou většinou rozhodnuto postavit novou budovu hudební školy, 15. září 1911 byla budova předána do užívání. Během jednoho roku tak město získalo novou dvoupatrovou budovu s koncertním sálem.
V létě 1927 se konaly oslavy u příležitosti odhalení houslařského pomníku. Na myšlenku stavby pomníku přišla sekce houslařů. Postavením pomníku měl být vzdán hold všem neznámým houslařům a výrobcům hudebních nástrojů, kteří se zasloužili o rozvoj tohoto řemesla na Lubsku. Zároveň měla být vytvořena nová, symbolická pamětihodnost houslařského města.
K velkým škodám ovšem došlo po ukončení války. Došlo k odsunu občanů německé národnosti do Německa. Odejít a opustit domov tak musela převážná většina místních obyvatel, od obyčejných dělníků až po opravdové mistry. Zanechali po sobě vybavené domky, odnesli s sebou ale zkušenosti a odbornost ve výrobě hudebních nástrojů. Již koncem 19. století se výroba hudebních nástrojů (převážně houslí) stala světoznámou pod označením Cremona. Pod tímto názvem začínala také po roce 1945 nová etapa.
K SAMOTNÉ HISTORII ŠKOLY
V roce 1873 vzniká pod názvem Hudební škola v Lubech organizovaná výuka hry na smyčcové nástroje. Jejím hlavním úkolem je výuka výrobců těchto nástrojů v Lubech. Po 2. světové válce se výuka hudby od řemesla odděluje a je přiřazena jako pobočka Hudební školy v Chebu.
1. 3. 1972 byla Lidová škola umění osamostatněna, neboť splňovala požadavky MŠ k ustavení LŠU v místě. V letech 1972 – 1990 LŠU v Lubech vede Jaroslav Kormunda, velice schopný organizátor a pedagog. Výuka byla rozšířena také o pobočku ve Skalné. Výsledkem je množství výkonných umělců – absolventů školy. V roce 1991 je změněn název celé sítě hudebních škol na Základní umělecké školy. Po několika dalších legislativních změnách se název ustálil na ZUŠ Luby, okres Cheb.
V témže roce nahrazuje ve vedení dosavadního ředitele Vladimír Vrba.
Rok 1992 přináší otevření výtvarného oboru pod vedením zkušeného umělce s velkým pochopením pro žáky – Milana Krska.
Velkou změnou je osamostatnění ZUŠ Luby od Školského úřadu Cheb v roce 1995. Přechod do právní subjektivity přináší větší volnost při organizaci. Důsledkem toho je i otevření literárně dramatického oboru. Další změnou jsou pobočky v Plesné, v Novém Kostele a následně též v Libé.
V roce 2020 byl zřizovatelem do funkce ředitele zvolen Radek Štěřík.
Závěrem tohoto shrnutí lze konstatovat, že ZUŠ v Lubech není jen organizace, ale hlavně mnoho set lidí, kteří dnes žijí jiným, kulturně hodnotnějším životem.